Pro dubnové vydání měsíčníku Lípa jsme oslovili představitele církví v České Lípě. Šlo nám o to alespoň trochu představit Velikonoce v duchovní rovině pomocí tří otázek... Dalším z oslovených byl p. Viliam Matějka...

Jaké je poselství Velikonoc?

Platí o poselství Velikonoc jako o každém tajemství: osloví nás, jen když mu budeme pozorně naslouchat, a když s tím, co uslyšíme, budeme spolupracovat.
Jako nevěřící v Boha mohu jistě zůstat u folklóru, romantiky, svátků plodnosti, vítání jara.
Věřící ale, už Boží lid Starého Zákona se o Veliké noci (podle ní se pak začalo říkat Velikonoce) v Egyptě přesvědčil o Boží věrnosti a všemohoucnosti: z nemožného se stalo možné, dočkal se vysvobození z otrockého údělu.Veliká noc se pro Izrael stala klíčovou událostí, kterou začínala nová etapa dějin vyvoleného národa. Měl si navždy měl také pamatovat, že jeho svoboda byla draze vykoupena: Tak se nejen večeře z nekvašených chlebů a košer připraveného beránka, ale později i liturgická oběť všeho prvorozeného mužského rodu, stala radostnou připomínkou Hospodinovy věrnosti, moci, a lásky. Stala se i mementem nebezpečnosti, důsledků hříchu, odklonu od Hospodina a nerespektování Jeho vůle.
Kristův příchod ale dává Velikonocům nový rozměr. O Zeleném čtvrtku jako pravověrný Žid láme tradičně při velikonoční večeři s apoštoly chléb, jí beránka. Pak ale už netradičně předává jako trvalý odkaz a duchovní pokrm proměněné víno a chléb - Eucharistii. Umyje apoštolům nohy, a tak názorně definuje důležitou vlastnost apoštolů – pokoru a služebnost. Ukřižování o Velkém pátku je chvíle, kvůli které přišel. Chce na kříži smýt naše viny. A pak neuvěřitelné, ale předpovězené, nedělní zmrtvýchvstání .Všechny události od Květné neděle až po zmrtvýchvstání naplnily předchozí biblické proroctví a předobrazy. Změnily naději ve vykoupení stovek generací v radostnou právě probíhající skutečnost. Přelom nemající v dějinách lidstva obdoby. Bůh se nechává soudit a zabít člověkem, aby se člověk mohl stát svobodným, omilostněným a podílejícím se Božím životě. Jsou to svátky nekonečné Boží lásky, milosrdenství, moudrosti.Bůh nenapodobitelně reaguje na lidskou slabost a hříšnost. Jsou to svátky vítězství života nad smrtí, dobra nad zlem, lásky nad pýchou. Ten, který potvrzuje svou suverenitu a nadřazenost Stvořitele, v konečném kroku vždy uplatňuje svou vůli. Krátce řečeno: člověk má cenu života Božího Syna, to je tajemství pochopitelné jen vírou. Srdce člověka na toto poselství odpovídá přikloněním se ke Kristu, přijetím evangelia do života.

Jak slavíte tyto svátky - z pohledu duchovního?

Jako dítě jsem měl raději Vánoce. Na gymnáziu, ale zvláště pak na teologické fakultě, jak jsem postupně pronikal do obsahu jednotlivých událostí dějin spásy, jsem začal prožívat s větší intenzitou Velkonoce.
Určitě je to nejnáročnější období: mnoho činností od těch vnějších, organizačních, přes službu farnostem a jednotlivcům v nich, až po to hlavni, osobní prožívání. Na to poslední kladu velký důraz: jen „neodehrát“ Velikonoce jako dobrý manažer a „herec“ na jevišti presbytáře, ale opravdu je prožít, nechat se zasáhnout jejich poselstvím.
Celý půst, ale obzvlášť„Svatý týden“od Květné neděle do Pondělí velikonočního, je pro mne řetězcem hluboce prožívaných setkání s Bohem. V nesmírně dojemných, ale i bolestných, až srdce svírajících, tajemstvích. Setkání plných nejdůvěrnější, křehké intimity, ale i společných prožitků v souznění Božích dětí shromážděných kolem Nebeského Otce. Na Velikonoce se od první neděle adventní těším a pak je až do slavnosti Krista Krále nechávám doznívat.
Dávají smysl nejen mému kněžství, ale celému mému životu, odpovídají na klíčové otázky mého rozumu i duše.

Proč je důležitý půst?

Je důležitý i v životě člověka nevěřícího, jen se v souvislosti s ním užívá jiná terminologie: disciplina, dieta, kázeň, střídmost, životospráva. Co všechno si dokáží odříkat celebrity, sportovci, vědci, aby dosáhli úspěchu, co si musejí odříct jejich nejbližší, aby jim to umožnili!
Půst má různé formy. Nejznámější je odřeknutí se masitých pokrmů (každý pátek) a k tomu na Popeleční středu a Velký pátek i většiny jídel dne - jako připomínka Kristova utrpení za mne, jako již zmíněný výraz kajícnosti. V Postní době se zříkají věřící hlučných zábav, veselek, tancovaček…, ale individuelně (a i nejen během postní doby) i toho, co je jim blízké. Kuřáci odkládají cigarety, pijáci alkohol, mlsouni cukroví, televizní maniaci televizi, video, PC hry atd.
Krásná podoba postu je ne si něco odpírat, z čehož mám užitek jen já sám, ale navštívit osamělého, pomoct chudému, oslovit nesympatického člověka, dobrovolně se účastnit na nějakém záslužném díle atd.
Tak si lidé utužují vůli, aby si ji zříkáním těchto „drobností“ vycvičili k odhodlanosti a statečnosti. Až si pro nějakou důležitou hodnotu, vyšší prioritu budou muset něco odříct, až je bude strhávat pokušení, aby obstáli .
Půst je užitečným nástrojem na cestě k Bohu. Upevňuje vůli, schopnost sebeovládání, vede ke skromnosti, střídmosti. Odpoutává od věcí pozemských a zviditelňuje hodnoty duchovní. Spolupodílí se na duchovní formaci. Je vyjádřením našeho zármutku nad zlem, lítosti nad hříchem, je pokáním doufajícím odpuštění, pro mne, pro jiné. Půst je pokorným přiznáním vlastní slabosti. Je odpovědí na pozvání k nesení kříže. Pokáním, půstem, se stáváme aktivními spoluúčastníky na Kristově díle, obracíme srdce ke Kristu.
Půst, pochopíme-li jej správně, obohacuje, obdarovává, osvobozuje, vychovává, vrací pokoj v duši, umožňuje odejít z požitkářství a sebestřednosti. Obrací nás k Bohu, vděčnosti a zodpovědnosti za Jeho dary. Prostředky, které postem ušetřím, mohu věnovat potřebným a dělit se pak s nimi i o radost, která nás nazpátek obdaruje víc, než jsme dali.
Vše velké se rodí v bolestech, ani největší láska se neobejde bez odříkání, sebezáporu, obětí. Naopak říkáme, že láska je měřitelná tím, kolik jsme ochotni pro milovaného obětovat.

p. Viliam Matějka

katolický duchovní