Českolipský rodák Lukáš Pelech má na svém kontě i přes svůj poměrně nízký věk (*1985) už pěknou řádku výstav (Česká Lípa, Ústí nad Labem, Praha, Brno...) a úspěchů. Po studiu na střední uměleckoprůmyslové škole navázal studiem na UJEP a loni úspěšně dokončil FAMU.

Od roku 2003 je profesionálním fotografem, má za sebou již mnoho špičkových projektů, které si můžete prohlédnout na adrese www.lukaspelech.com. Jeho nejnovější volnou tvorbu budete ovšem moci shlédnout přímo v České Lípě, kde bude mít 6. listopadu slavnostní vernisáž jeho výstava „Bohnice – pavilon 22“.

Lukáši, co tě přivedlo k fotografii?
Byl to jeden z mých nejlepších kamarádů Indy, který mi jako první ukázal základy fotografie. Druhým významným impulzem byli moji prarodiče, se kterými jsme společně cestovali, a já chtěl zážitky z cest dokumentovat. Začalo to zhruba v mých 10 letech.

Studoval jsi FAMU. Je známo, že není zrovna lehké se na tuto prestižní školu dostat. Bylo to pro tebe těžké?
Zadarmo to rozhodně nebylo. Vzhledem k tomu, že FAMU pro mě byla volba číslo jedna, připravoval jsem se na ni několik let. Samotné přijímací řízení nakonec trvalo asi tři dny a nejhůře jsem prožíval ústní pohovor, kde člověk obhajuje své fotografie před zhruba osmičlennou komisí, která se skládá z těch lidí, o kterých se několik let učil.

U koho jsi studoval?
Na FAMU se studuje první dva roky u všech profesorů, aby studenti měli základ od všeho, co může katedra nabídnout. Po dvou letech se zaměření dělí na čtyři ateliéry: studiová, výtvarná, plenérová a dokumentární fotografie. Já jsem byl v ateliéru výtvarné fotografie u Štěpána Grygara.

Co ti škola dala a vzala?
Nevzala mi nic, možná jen pár ideálů. A dala mi určitě moc, ale upřímně řečeno jsem čekal víc.
Co fotíš nejraději?
Odjakživa rád fotografuji architekturu, interiéry a exteriéry, teď se k tomu přidala produktová fotografie. Produkty různých firem od skleniček přes nábytek až k autům.

Fotíš nejen pro své potěšení, ale samozřejmě se fotografií i živíš. Co to obnáší?
Zakázková fotografie mě baví stejně jako mé volné práce. Snažím se ke každé zakázce přistupovat kreativně a osobitě, jako by to měl být můj další výstavní soubor. Bez takového přístupu se to na úrovni asi dělat nedá, protože to pak je vidět a nikdo by to nezaplatil.

Vím, že se jako rodák ze sklářského kraje věnuješ i focení skla, což patří k nejtvrdším fotografickým oříškům.
Ano, vzhledem k tomu, že mám vystudovanou „sklandu“ v Kamenickém Šenově, tak mám ke sklu hodně blízko. Fotografoval jsem ho už v Šenově na střední škole a věnoval jsem se mu i na FAMU. V současnosti fotografuji sklo a svítidla pro několik významných českých společností.

Jaký je tvůj vztah k Českolipsku?
Narodil jsem se tu a vždy to bude domov, do kterého se budu vracet.

Mimo jiné jsi i oficiální fotograf festivalu Lípa Musica. Jak se ti fotí vážná hudba? Myslíš, že jde pomocí fotky vyjádřit hudba, její melodie a atmosféra?
Mám tu čest fotografovat tento mezinárodní hudební festival téměř od jeho vzniku, postupem času se stal mým nejoblíbenějším dokumentem. Fotografování vážné hudby je sice technický oříšek, především kvůli hluku fotoaparátu a omezené možnosti pohybu při koncertech, ale o to více je inspirativní. Hudba, melodie i atmosféra se určitě zachytit dají a já doufám, že se mi to daří. Občas se esteticky oddám pouze těmto vjemům, což posouvá klasický dokument do rovin výtvarné fotografie. Osobitost každého z koncertů se snažím vystihnout i charakterem fotografií a vytvořit tak obrazovou mozaiku, která bude mapovat různorodost a krásu programu. Fotografie jsou vždy vystaveny do 24 hodin po koncertu na stránkách festivalu a každý má možnost si je prohlédnout.
http://lipamusica.cz/

Který projekt tě bavil?
Mě baví asi všechno. Samozřejmě jsou věci, které jsou
o něco zajímavější, jako například heliskiing v Rumunsku, velké produkce, kde se na jednom záběru pracuje několik dní a podobně, ale baví mě všechny zakázky, které mám. Co mě nebaví, to nedělám.

Jaký nejbláznivější nápad jsi realizoval?
Zajímavý byl kupříkladu již zmíněný heliskiing, při kterém jsem si užil extrémní lyžování okořeněné povinností zachytit vše podstatné.

Digitální technologie zcela uchvátila naše životy, vládne samozřejmě i fotografii. Není to dávno, co se fotilo pouze analogy, s čím jsi začínal?
Úplně první fotoaparát jsem dostal v devíti letech, tuším carenu, ale zanedlouho už jsem se tahal s poctivým kovovým zenitem a v šestnácti jsem dostal prvního canona, ještě analogového. První profesionální digitální fotoaparát jsem měl až v devatenácti letech. Na FAMU jsem se pak vrátil k poctivé černobílé analogové fotografii. Teď už dělám prakticky jen na digitál a v létě jsem si pro radost opatřil polaroid.

Našla bych u tebe ve skříni cameru obscuru?
Samozřejmě, vyrobil jsem si jich na FAMU několik. Mobilnější verze je z krabice od baťovek, větší pak z krabice od nějakého spotřebiče, kam se dá umístit snímací médium až o velikosti 30x30 cm. Jedna výstava fotografií zde v České Lípě se věnovala pouze fotografiím pořízených tou menší camerou obscurou.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Camera_obscura
http://en.wikipedia.org/wiki/Camera_obscura

6.11. budeš mít v Lípě vernisáž své výstavy „Bohnice – pavilon 22“. O čem je a jak vznikala?
Je to v podstatě první volný soubor po studiu na FAMU. Chtěl jsem si udělat nekonceptuální fotografie zaměřené spíše na estetiku jednotlivých obrazů, což v současném umění příliš nefrčí. Zajímavé jsou především prostory, ve kterých to bylo fotografováno. Fotil jsem tam jednu zakázku a řekl jsem si, že si v takovém prostředí musím udělat i nějaké volné věci. Celá výstava se věnuje módní fotografii. Všechny zvu především na slavnostní vernisáž, která se bude konat 6. listopadu v 18:00 v galerii Vlastivědného muzea v České Lípě. Bude to kulturní akce s koncertem, vínem a samozřejmě fotografiemi.

Díky za pozvání, tak to se máme nač těšit.

Anna-Marie Neduhová

http://www.lukaspelech.com/