Na zákupském náměstí Svobody č.p. 247 stojí továrna na výrobu karnevalového zboží. V současné době v ní sídlí firma PVO Zákupy s.r.o., která pokračuje v tradici výroby započaté panem Heldem již v roce 1884. Od podzimu roku 2008 je v prostorách továrny také nově otevřené soukromé muzeum. Vypravili jsme se tam nejen díky tomu, že se blížily masopustní oslavy a nutno podotknout, že výprava to byla příjemná a můžeme ji doporučit i Vám. Samotným muzeem nás velmi ochotně provedl majitel továrny Ing. Zdeněk Rydygr, který je mimo jiné i členem Klubu vojenské historie Česká Lípa a Veterán klubu Česká Lípa. Pojďte se projít s námi....

Hned na začátku prohlídky jsme panu Rydygrovi položili několik otázek.....

Od kdy funguje muzeum?

„Muzeum funguje od konce května loňského roku a navštívilo ho zhruba 1700 návštěvníků, z toho polovinu tvořily děti ze škol. Pro ně máme připraveny navíc zvláštní programy, v rámci kterých si mohou namalovat vlastní masky a ty si následně odnést domů.“

Jaká byla Vaše cesta k otevření muzea, k tomu, že jste majitelem továrny na výrobu karnevalového zboží?
„My jsme využili toho, že v Zákupech výroba funguje od roku 1884 nepřetržitě. A právě vzhledem k tomu, že výroba nebyla přerušena, se dochovala spousta strojů. Některé jsou součástí muzea, některé v provozu. Zachovala se nám spousta forem, výsekových nástrojů a dalších věcí. Proto jsme se také rozhodli udělat tuto expozici. Konzultovali jsme to i s ministerstvem, které nám potvrdilo, že nikde v republice výroba tohoto typu už neexistuje. Dá se říct, že jsme jediná továrna na výrobu papírového karnevalového zboží. I vzhledem k tomu, že se vše dováží z Číny, jsme i poslední výrobci kompletního sortimentu karnevalového zboží v Evropě.“

Jak je to se samotnou výrobou ? Její podoba a postupy se neliší od těch původních?

„Výroba je stále stejná, některé formy jsou třeba i sto let staré. Dodržujeme technologické postupy stejné jako před sto lety, jen jsme museli pozměnit některé z nich v rámci dodržování bezpečnosti práce. Také pracujeme s ekologickými laky, máme z 99% ekologickou výrobu.“

Vyváží se masky do zahraničí?

„Masky se vyvážejí do Holandska, jinak ale pracujeme hlavně pro tuzemskou výrobu. Dodávame především na tradiční odbytiště, to znamená na Moravu, do Podkrkonoší a dalších oblastí, kde se pravidelně konají masopustní zábavy, mikulášské nadílky a podobně.“

Vcházíme do samotné expozice a jako první nás přívítá typická ukázka nasazovacích masek karnevalového průvodu v čele s postavou žida, báby s dědkem v nůši a dalších. Také se dozvídáme, že výroba letos oslaví výročí 125 let své existence.

„V hlavní místnosti máme průřez celou historií výroby, a také úseky ze života rodiny Heldů. Například jejich rodokmen, o kterém nám informace ochotně poskytl pan Manfréd Eduard Held.“

Na jednom místě je možnost prohlédnout si samotný postup výroby masky.

„Umělec nejprve zhotoví předlohu. Potom se okolo udělá ohrádka, která se vylije sádrou a vznikne forma, která slouží k vylepování papírových masek. Naše pracovnice pak vylepí formu útržky papíru prosycenými lepidlem, které následně zaschne. Hrubá maska se ostříhá a ručně se vyseknou oči. Pak se už maska maluje. Postup je tedy stejný jako před sto lety. Je to klasická ruční výroba. Dá se říci, že každá maska je v podstatě originál.“

Jdeme dál a pan Rydydr ochotně vypráví... Dění v továrně bylo ovlivněno historickými mezníky, stejně tak, jako samotné Zákupy.

„Máme artefakty věnované i vojenské historii, například první světové válce. Je to určitá

vzpomínka na rakousko-uherské vojáky. Eduard Held měl tři syny, dva z nich museli narukovat. Možná vzhledem k těmto zkušenostem založil v roce 1918 Sdružení pro návrat zajatých vojáků do vlasti. Tomuto sdružení se pak podařilo dostat domů do konce roku 1921 neuvěřitelných 40 tisíc zajatců.Eduard Held byl vůbec velmi zajímavou osobou. Pocházel z velmi chudých poměrů, přičemž se vypracoval na nejbohatšího podnikatele v Zákupech, na čestného starostu. Nemnozí pamětníci o něm říkají, že byl velice spravedlivý. Celá rodina Heldů je spojena s historií Zákup...“ 

Zde bych ráda podotkla, že jste aktivním členem českolipského Klubu vojenské historie...

"Ano, jsem členem. Mám k tomu hluboký vztah. I vzhledem k tomu, když se nám nabídla možnost realizovat tuto expozici, odpracovali jsme neuvěřitelný počet hodin, a to jak naši zaměstnanci, tak rodinní příslušníci."

Muzeum je soukromé. Je těžké sehnat finanční prostředky na fungování muzea?

"Podávali jsme si žádost o grant financovaný Evropskou unií, ale bohužel jsme nesplnili jednu z podmínek a tudíž jsme jej neobdrželi. Vše je tedy řešeno hodinami práce zadarmo, brigádami, nebo vlastními prostředky. Ale teď se nám díky návštěvníkům postupně začíná vracet to, co jsme investovali."

Máte připravený program pro malé návštěvníky muzea?

„Protože sem chodí školky a děti z prvních tříd, tak tu máme za použití masek úsměvným způsobem například znázorněno jednání dvou pánů v kanceláři. Malé děti se zaměřují hlavně na figury, mohou se nechat vyfotografovat jako Sněhurka a sedm trpaslíků nebo jako Spejbl a Hurvínek. Proto vždy říkám, nezapomeňte si foťák.“

Vraťme se ještě k samotné expozici. Svoje zastoupení v ní mají i temnější doby... Vyráběly se i věci poplatné době, například válečná výroba pro německé námořnictvo...

„Továrna byla po roce 1948 zařazena do Děčínských papíren, následně pod papírny Česká Kamenice a pak pod výrobní podniky Mimoň. Vyráběla se tu třeba mávátka – májové zboží. Tenkrát, v dobách po roce 1968, se dodával milion národních mávátek, čtvrt milionu dalších druhů a šest set tisíc lampionů. V těch dobách měla továrna okolo 200 zaměstnanců."

Prošli jsme ve zkratce historií, jak je to se současnou výrobou?

„Současná výroba je z části exportována do Holandska a do Německa. Naší parketou je také výroba reklamních předmětů. Můžeme Vám například vyrobit lampion s Vaší fotkou do 14-ti dnů v množství 500-ti kusů. Stabilně zde pracuje maximálně 25 zaměstnanců. Pokud je více práce, výpomáhá nám chráněná dílna z České Lípy.“

Když by si chtěl někdo zakoupit vaše masky, má tu možnost?

„Má možnost přímo tady v továrně. Pracovní doba je každý den od 6 do 14 hodin, kdy je také otevřena expedice. Jinak muzeum je otevřeno v každý pracovní den od 11 a 13 hodin.  Mimo sezonu je lépe si předem zavolat a dohodnout návštěvu na čísle telefonu 724 265 387.“

Mimo muzea je ještě v prostorách továrny galerie. Můžete k ní říci několik slov ?

„Galerie je v pronájmu. Nyní jsou zde vystavovány obrazy Blanky Bohdanové. Měli jsme i vernisáž za přítomnosti této úžasné a noblesní dámy, jejíž obrazy a grafiky si zde můžete i zakoupit. Tento rok koncem března se chystá vernisáž Vladimíra Renčína s jeho účastí. Následně, v létě, se uskuteční výstava fotografií našich vojáků z Afgánistánu. Proběhne zde beseda s přímými učastníky misí. Koncem roku pak beseda s horolezci s promítáním filmu o Nepálu. Tolik k programu galerie.“

Mnohokrát Vám děkuji za poskytnutý rozhovor.

Lenka Křivánková