přel. Tomáš Jurkovič
Odeon, Praha 2009, 224 stran

Nový román od jednoho z nejvýznamnějších japonských spisovatelů současnosti Haruki Murakamiho tentokrát odkazuje svým názvem – po hudbě (Norské dřevo) a literatuře (Kafka na pobřeží) – k filmu.

 Sputnik, má láska (1999) je parafrází na francouzský film Hirošima, má láska, a stejně jako on se obrací do minulosti, do vzpomínek. Hrdinou do češtiny šestého přeloženého románu japonského příznivce pop kultury, který ve svých románech rád využívá fantaskních prvků, je milostný trojúhelník. Jeho vrchol tvoří Fialka, dvaadvacetiletá slečna, jíž miluje jak vypravěč celého příběhu K., tak i o čtrnáct let starší Mjú. V retrospektivním vyprávění se dozvídáme o takřka kriminálním pátrání K. po zmizelé Fialce, která se uchýlila spolu s Mjú na řecký ostrov. Zde stopy po ní končí. Během pátrání K. zjišťuje, jakou minulost v sobě Fialka nesla. Murakami využívá motivů (lesbický vztah, barevná jména postav, psychologie postav), které čeští čtenáři znají již z jeho předchozích děl, avšak to tvůrci nikterak nebrání vyprávět originální příběh, který v sobě skrývá i elegantně vyjádřenou metaforu z názvu knihy.