V jedno všednodenní ráno přesně uprostřed týdne zase vyrážíme lovit industriální skvosty našeho kraje. Tentokráte kapku dál, a to přímo do Jablonného v Podještědí, města známého hlavně díky Bazilice Minor, zasvěcené sv. Vavřinci a sv. Zdislavě, a také díky Dominikánům.

Chrám je to opravdu pompézní, při jeho stavbě v půdorysu protáhlého kříže byla překročena městská hradba a tři podlaží katakomb, ty sahají až 39 m pod úroveň kostela.

Začínáme právě tady a chvíli se jen tak díváme na dóm a do mohutných mraků nad ním, které díky silnému větru tančí po obloze. Sluníčko s námi opět hraje svoje hry, ale všude kolem je klid, tak se jím necháváme pohltit. Vydáváme se z Dómského náměstí vpravo za první zajímavou stavbou.

Původně to byl kostel Panny Marie, po požárech se z něj, hlavně díky dobrým sklepům a dostavbě pater, stal pivovar, který fungoval až do roku 1932, pak v něm krátce sídlila část tříd místní školy. Budova však opět spěla k tomu stát se ruinou, dnes slouží alespoň věž jako rozhledna. Zvláštní osud stavby a hlavně velmi zvláštní způsoby jak měnit účel. Působí to na nás trochu zmateně. Vracíme se kousek zpět a procházíme malými uličkami podél roubenek, což působí jako z pohádky. Ticho a klid nás lehce šimrá na těle, pomalá chůze nás nese cestou pod chrámem k další továrně. Ta je v těsném sousedství s klášterem.

Mechanická tkalcovna a bělírna Daniela Bitterlicha je opravdu rozložitá. Její budovy nesou stopy dnešního využití, působí na nás vskutku nedobytně, tak alespoň pořídíme pár fotografií. Vracíme se zpět a proplétáme se uličkami, po dlažebních kostkách se ani spěchat nedá, jako by tu čas na chvíli usnul. Místní vlídný obyvatel na sebe upozorní mňouknutím, nechá se pohladit a my zase jdeme o továrnu dál. Míříme k dalšímu komínu, a že jich tady na nás čeká opravdu požehnaně. Na jednom z nich se dokonce zabydlela i čapí rodinka.

Nejsou, pravda, všechny tím pravým industriálem, což poznáváme, až když se ocitáme na samém kraji Jablonného, a nechápeme, kde jsme se to objevili… Tady už klid nesálá z cest, tady je čilý provoz aut, sekaček na trávu a jiný ruch. Ve snaze uniknout, přecházíme silnici a objevujeme, snad jako odměnu, objekt, který se krčí u vedlejší cesty.

Má číslo popisné 36, snad to byla také továrna. Dva menší komíny se tady hrdě přidávají k těm ostatním ve městě. Čas se zde podepsal velmi silným písmem, rozbitá okna jsou někde zalepená, jinde ne. Ale co je hlavní, kolem je opět nepropustný plot. Dovnitř se podívám alespoň hledáčkem, kolem se vlní tráva a květy kopretin. Místní nás bedlivě sleduje, tak jdeme dál.

Tkalcovna, barvírna a tiskárna Josefa Siebera na nás nesměle vykukuje už po cestě, třípodlažní budova s hvězdami na fasádě slouží už delší dobu k bydlení. Pro nás nastává čas návratu k našemu věrnému dopravnímu prostředku a taky k práci… Přeci jen je všední den. Jeho úvod byl pro nás v Jablonném milý. Je to město, na kterém jsou vidět příjemné i nepříjemné otisky času. Město, kterým prošlo hodně poutníků.

Zhodnocení : příjemný nenáročný výlet

Délka pěší chůze : cca 4 km

Čas : 3 hod.

Fakta a fotožurnál :

Kostel Narození Panny Marie, Pivovar
Bývalý kostel nese románské prvky a písemně je doložen v letech 1279 - 90. Byl vypálen za husitských válek, po té znovu obnoven v barokním slohu, v letech 1781 - 1783 pak rozšířen o západní část a věž. Od roku 1786 chátral a v roce 1863 byl již ruinou, zachrámila ho však rozsáhlá sklepení, vybudovaná pod ním kvůli úkrytu obyvatel a tak proběhla dostavba pater a z kostela se stává pivovar. Ten je funkční do roku 1932. Pro nedostatek prostoru ve školní budově se sem v roce 1945 stěhují některé třídy národní školy. Od roku 1973 ale přestává být budova takto využívána a spěje opět k tomu stát se ruinou. Dnes díky opadané omítce jsou na budově patrné skoro všechny stavební styly a z budovy je využívána věž - jako vyhlídková.

Josef Sieber, tkalcovna, barvírna a tiskárna
Tkalcovna, barvírna a tiskárna, založená v roce 1873 Josefem Sieberem, se v roce 1925 stala veřejně obchodovatelnou společností Marie a Ericha Köglerových. Vyráběla látky na osušky, ručníky, utěrky, košiloviny, vlněné deky, později též barevné. Původní třípodlažní budova tkalcovny s mansardovou střechou získala ve dvacátých letech nové fasády a schodišťový rizalit při západní straně. Delší dobu slouží k bydlení.

Daniel Bitterlich, mechanická tkalcovna a bělírna
Firma Daniela Bitterlicha byla zaprotokolována v roce 1875 a někdy v té době nejspíše postavila čtyřpodlažní mechanickou tkalcovnu plátna v těsné blízkosti ambitu chrámu sv. Vavřince. V roce 1927 vypracoval mimoňský architekt J. Bothe pro daniela Bitterlicha ml. plány šlichtovny, dvoupatrového železobetonového skeletu navazujícího ve svahu na obytný dům. Týž autor navrhl také novou halovou bělírnu čp. 198 v nejnižší části pozemku při Mlýnské ulici, kudy k ní původně protékal náhon. Symetrická fasáda bělírny dodnes nese název firmy.

Čp.36
Bohužel se nám nepodařilo do uzávěrky zjistit žádné bližší informace o této stavbě.
 

Foto a text : Lenka Křivánková